O tenisu

Tenisový trenér

Tenis je velmi specifický sport, u něhož získáte lehce špatné návyky, které se pak velmi těžko odstraňují. Z toho důvodu je důležitý tenisový trenér jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé/závodní hráče.

Obzvlášť pro děti je dobrý tenisový trenér velmi důležitý. Dokáže sestavit správný trénink, vidí chyby a hlavně je dokáže odstranit. Dobrý  trenér by měl hrát tenis od dětství a mít bohaté zkušenosti se závodním tenisem. Další důležitou vlastnosti je trpělivost, protože ne každému hned tenis jde. Tenisový trenér musí být také psycholog, protože tenis může být někdy válka nervů. Musí umět hráči poradit, jak se zachovat během zápasu.

Tenisový trénik by měl odpovídat kvalitám a zkušenostem trénovaného hráče, aby nebyl příliš jednoduchý nebo naopak moc těžký. V první řadě by měl začit zahřátim, dále pokračuje rozcvičkou. Po rozcvičení následuje rozehrání a pak už nácvik jednotlivých úderu a tenisových situaci. Druhá půlka tréninku by měla být věnována volejům a servisu.

 

Historie tenisu

 Ke zrození tenisu došlo již někdy v  roce 1858, kdy major Henry Gem,  právník a úředník smírčího soudu v  Birminghamu, a major Walter  Clopton Wingfield, člen sboru  čestných průvodců panovníka při  státních příležitostech na dvoře  královny Viktorie, označil trávník v  Edgbastonu ve Warwickshire a dali  mu název tenisový dvorec. Než  byl v nedalekém Leamingtonu v  roce 1872 vytvořen první tenisový  klub, jedinou hrou obecně známou  jako tenis bylo to, čemu Francouzi  říkali jeu de paume (překl.: doslova hra dlaní), protože se původně opravdu rukou hrála. V Británii se tomu říkalo pravý tenis, ve Spojených státech tenis na dvorcích a v Austrálii královský tenis.

 Podle některých historických pramenů lze ovšem určité formy tenisu vystopovat již před mnoha staletími. Existují důkazy, že podobný druh venkovní hry existoval již v 6. století n. l. a že by se její kořeny daly nalézt v Egyptě a Persii. Fakt, že se první zmínka o této hře v anglické historii objevuje v církevních rukopisech, dodává na důvěryhodnosti teorii, že měl tenis svůj počátek v klášterech opatů – odtud onen charakteristický design halového tenisového dvorce se šikmou střechou spočívající na sloupech kolem tří stran a dvířky v jednom rohu.

 Ať už je pravda jakákoliv, tenis byl určitě hrou královskou za vlády francouzského krále Ludvíka X. (1314-1316) a jeho obliba rychle vzrůstala. Na většině evropských dvorců se pořádaly zápasy a sázely se velké částky na výsledek.

Za zmínku také stojí žena, jménem Margot, která hrála reálný tenis v Paříži v roce 1427. Tvrdilo se dokonce, že v handbalu, z něhož byl odvozen název jeu de paume, předčila většinu mužů. První zmínka o handbalu v Anglii je v nařízeních, která ho zakazují a podporují zároveň jiné aktivity, jako například lukostřelbu.

Sport se v žádném případě neomezoval na Francii a Británii. Během 16. století byl velice oblíbený ve většině Evropy, zejména ve Španělsku, Itálii, Švýcarsku a Belgii, a existovaly dvorce roztroušené po celém Německu i po území, jež v té době bylo rakouskou říší. Dvorce existovaly i v Praze a v roce 1866 byl jeden určitě i v ruském Sankt Peterburgu. V polovině sedmnáctého století se hra hrála i v New Yorku. Vášeň, kterou vzbuzovala ve všech zemích světa, byly značně intenzivní. Například vysoce emocionální italský malíř Caravaggio se při zápase v Římě v roce 1606 údajně tak rozzuřil, že zabil svého soupeře a byl nucen uprchnout.

Jak popularita tenisu rostla, podnikatelé začali přicházet na trh se svými vlastními, mírně modifikovanými variantami hry a brzy bylo jasné, že bude třeba zavést určitý řád. Marylebonský kriketový klub ve svém postavení vládnoucí autority ohledně raket a reálného tenisu navrhl, že by jeho tenisový výbor měl stanovit univerzální pravidla pro veškerý tenis. Veřejné setkání se uskutečnilo na počátku roku 1875 v Lords a nová pravidla byla zveřejněna 24. května uvedeného roku.

Ta stanovila, že má být tenisový dvorec 30 stop (cca 9,1 m) široký v základně (stále o tři stopy, tedy cca 0,9 m delší než dnes) a 78 stop (cca 23,8 m) dlouhý, což zůstalo dosud. Linie podání byla narýsována ve vzdálenosti 26 stop (cca 7,9 m) od sítě namísto od základní čáry. Servis se musel podávat s jednou nohou za základní čárou a musel dopadnout mezi síť a servisovou čáru dvorce diagonálně protilehlého tomu, kde stál podávající. Podle Wingfieldových originálních pravidel byla všechna podání pouze z jedné strany. Toto setkání rovněž znovu potvrdilo, že by měla být všechna pravidla stejná pro muže i ženy.

Třebaže byla pravidla schválena všemi přítomnými, netrvalo dlouho a začaly se k nim připojovat nejrůznější dodatky. Změny, které se prováděly, byly tak rychlé, že je velmi obtížné, možná i nemožné dopátrat se všech. Proto zůstaneme u pouhého konstatování.

 

Dalším velmi zvláštním a u tenisu výjimečným pravidlem je jeho počítání. Zjistit původ bodovacího systému je mnohem obtížnější než minulost hry samotné. Bodový systém je pravděpodobně založen na čtvrtích hodiny. V tom případě je snadné pochopit hodnoty 15 a 30, ale proč 40? Většina historiků tenisu se kloní k tomu, že to původně bylo 45, že to však bylo nakonec při používání zkráceno na 40.

 

Tenisové turnaje

Australian Open

Je to jeden z nejprestižnějších mezinárodních tenisových turnajů. Je prvním z turnajů takzvaného grandslamu. Koná se pravidelně v lednu v australském Melbourne.


Tento turnaj se začal konat v roce 1905 jako amatérské mezinárodní mistrovství Austrálie. Po roce 1968 bylo mistrovství otevřeno profesionálním hráčům a turnaj získal dnešní podobu. Z původních travnatých kurtů se v roce 1988 turnaj přestěhoval do svého dnešního místa konání v Melbourne Park a tráva byla nahrazena tvrdým povrchem (Plexicushion). Dva hlavní kurty, aréna Roda Lavera a Vodafone aréna, jsou vybaveny posuvnou střechou, takže mohou být uzavřeny v případě deště nebo extrémního horka. Autralian Open je tak zatím jediným z grandslamových turnajů, kde se může hrát v „hale“ .


Jako na každém jiném grandslamovém turnaji se zde hraje mužská i ženská dvouhra a mužská, ženská a smíšená čtyřhra dospělých i juniorů. Historie dámské dvouhry však nespadá do úplných začátků. Ženy zde začaly hrát až o celých 17 let později a první vítězkou se stala v roce 1922 Margaret Molesworth.

Úplně prvním vítězem tohoto turnaje se stal v roce 1905 Rodney Heath. Titul nejmladšího vítěze drží od roku 1997 stále Martina Hingisová, která dokázala porazit všechny své soupeřky v pouhých 16 letech a 3 měsících.


French Open

Francouzsky Les Internationaux de France de Roland Garros nebo Tournoi de Roland-Garros, je významný tenisový turnaj konající se v průběhu dvou týdnů od poloviny května do začátku června v Paříži, v areálu Stade Roland Garros.

Je to druhý Grand slamový turnaj v roce a největší antukový tenisový turnaj na světě, který se hraje už od roku 1891. Tenisoví příznivci ho považují za jednu z nejprestižnějších akcí v tenisu a má nejširší publikum v rozhlasovém a televizním vysílání na celém světě. Vzhledem k pomalému hracímu povrchu a až pěti-setovým pánským singlům bez tiebreaku v konečném setu, se tato událost považuje za nejvíce fyzicky náročný tenisový turnaj na světě.

Od roku 2006 se French open přidal k Australian Open a US Open a nabízí stejné výhry jak pro muže, tak pro ženy, což dříve nebylo pravidlem. Ženy byly v tomto hledisku znevýhodňovány, ikdyž jejich úsilí k dosažení vítězství bylo stejné jako u mužů. Posledním turnajem, který toto pravidlo nepřijal, byl Wimbledon. Ale nyní už tomu tak také není, neboť i na Wimbledonu došlo v roce 2007 k zrovnopravnění žen a mužů.

Avšak historie dámského tenisu je opět o něco mladší, první finále bylo sehráno až roku 1912 a tedy první vítězkou se stala Marguerite Broquedis. Titul nejmladšího vítěze drží již od roku 1990 Monika Selešová, která dokázala zvítězit v 16 letech a 6 měsících.


Wimbledon

 

Je to nejstarší a zřejmě nejprestižnější turnaj v tenise. Jeho historie sahá až do roku 1877, kdy sportovní novinář Henry Jones uspořádal turnaj, kterého se tehdy účastnilo 22 hráčů a sledovalo ho dva tisíce diváků. Od té doby se koná každý rok v červnu nebo červenci a je to třetí grandslamový turnaj sezóny. Odehrává se na travnatých kurtech The All England Lawn Tennis and Croquet Clubu, sídlícím na londýnském předměstí Wimbledonu.

Typické pro tento turnaj je anglické proměnlivé počasí. Jeden den může svítit slunce, ale další tři dny může jen propršet. Zápasy jsou často přerušovány a dohrávány i po několika hodinách. Zakládá si také na svých tradicích a historii. Je to jediný z turnajů, kde je ještě stále vidět, proč se tomuto sportu říká „bílý“. Předepsaným oděvem, jak pro muže, tak pro ženy je oděv zcela bílý. Jen míče už získaly modernější podobu, z původně bílé byly přebarveny na žlutou. Dokonce i zázemí je zachováno ve své původní podobě.

Ženská historie tohoto turnaje se začíná psát až od roku 1884, ve stejném roce se také začala hrát mužská čtyřhra. A v roce 1913 byla přidaná také čtyřhra žen a smíšená čtyřhra. Jedním z nejnovějších vynálezů současného tenisu, který byl roku 2007 zaveden právě na tomto turnaji je tzv. systém „ jestřábí oko“ – kontrola míčku a zjišťování „in“ nebo „out“ a počítačová animace doteku míčku na povrch dvorce.


US Open

US Open se hraje už od roku 1881, patří do takzvaného grandslamu a každoročně jej uzavírá. Koná se v srpnu, nebo září a skládá se z pěti hlavních částí - mužská a ženská dvouhra, mužská a ženská čtyřhra a kombinovaná (smíšená) čtyřhra. Ženy se turnaje mohly zúčastnit až v roce 1887 a zpočátku byl na turnaji systém jako v NHL. Vítězové východní a západní divize museli poměřit síly o to, kdo vyzve úřadujícího šampiona, kterým byl ze začátku turnaje Richard Sears, jenž tuto soutěž vyhrál celkem sedmkrát. Výjimečností tohoto turnaje je také vývoj povrchů, na kterých se hrálo. Do roku 1974 se hrálo na trávě a v letech 1975 až 1977 na antuce. V roce 1978 se změnilo místo konání. Z původního Newportu se tenisté již na trvalo přestěhovali do New Yorku tvrdý povrch, kde se turnaj hraje dodnes.Za první světové války neměl slavný turnaj jako jediný přestávku. Jakmile válka skončila, objevil se hrdina i poražený. Bill Tilden dvakrát finále prohrál, aby pak sedmkrát za sebou dokázal zvítězit. Pětkrát byl ve finále Bill Johnson, kterému se nepodařilo ani jednou porazit Tildena. Ale i jemu se nakonec podařilo dvakrát vyhrát. Ženskému tenisu vládla Helen Willsová, které výkonnost vydržela až do třicátých let minulého století.

V sedmdesátých letech se sloučil profesionální tenis s amatérským a najednou se začaly objevovat ikony jako Billie-Jean Kingová, Margaret Smithová a v neposlední řadě také Chris Evertová. Mezi muži to byl hlavně Jimmy Connors, John McEnroe a Ivan Lendl – tři tenisoví králové.

Český tenis nezaostával v letech 1985 – 1987 vyhrál turnaj pokaždé Ivan Lendl. O pár let zpátky na sebe upozornil také Jan Kodeš, který se dostal dvakrát do finále (1971, 1973). Kdyby ve druhém finále porazil Newcomba stal by se světovou jedničkou. Od roku 1980 Hana Mandlíková nastartovala sérii skvělých úspěchů českých tenistek. Mandlíková na turnaji byla dvakrát ve finále a v roce 1985 dokázala zvítězit.

V roce 1986 dokonce hráči narození v Československu byli ve finále mužské i ženské dvouhry – Lendl vyhrál nad Mečířem a Navrátilová přehrála Sukovou.